Nucené znemožnění jakéhokoliv studia na 4 roky mělo na mne blahodárný vliv v tom směru, že jsem si možnosti studia nesmírně vážil a velmi jsem se studiu věnoval. Když jsem dospěl do 4.ročníku, otevřel na Strojní fakultě pan profesor J.Ondra Katedru obráběcích a tvářecích strojů, což byl můj hlavní zájem a pro mé vynikající výsledky mne po promoci zaměstnal na této katedře jako technického pracovníka v oboru automatizace obráběcích strojů. Tuto specializaci jsem si v letech 1970-72 doplnil postgraduálním studiem. Bohužel v roce 1970 pan profesor Ondra náhle zemřel a katedry se ujali normalizátoři, kteří se snažili mne v roce 1974 odstranit. To uvádím ve své kronice na jiném místě. Ubránil jsem se jim jejich vlastní zbraní, tj. mým původním dělnickým povoláním.

   Roky plynuly, od roku 1977 jsem se začal zabývat studiem, i v té době preferovaných, průmyslových robotů až do pádu komunistů a mne si pak pracovníci katedry zvolili za svého vedoucího. V té době jsem pak při reorganizaci založil Ústav výrobních strojů, systémů a robotiky a v několika konkurzech jsem obhájil funkci ředitele tohoto ústavu. V této funkci jsem především dbal o rozvoj ústavu, při čemž jsem díky podpoře z ministerstva školství opatřil pro výuku školící robotizované pracoviště s dvěma školícími obráběcími centry, centrálním dopravníkem, pěti průmyslovými roboty, zásobníkem polotovarů a montážním úsekem a to za cca 13 mil. Kč (viz vedlejší obrázek).

    Přijal jsem velkorysou nabídku pana profesora Ing. Jaromíra Houši, Dr.Sc., vedoucího Výzkumného centra pro strojírenskou výrobní techniku a technologii (VCSVTT) při FS ČVUT v Praze, ke spolupráci na dílčím projektu č.6: „Automatická manipulace v technologických pracovištích a ve výrobních systémech (robotizace a výrobní logistika)“ a na ÚVSSR byl za tím účelem zřízen odbor „Výzkumné centrum automatické manipulace“ (VCAM).

   V rámci tohoto projektu byl ve strojní laboratoři ústavu vybudován vzorový modulární bezobslužný modelový výrobní systém pro výrobu a diskrétní montáž, který v podstatě představuje jednu z výrobních robotizovaných buněk plně automatizované továrny budoucnosti.

 

  Na vedlejším obrázku je celkový pohled na realizovaný výrobní systém se soustružnickým centrem SPM 16 CNC (1), frézkou PORThOS (2), průmyslovým robotem ABB IRB 4400/60 s pojezdem (3), místem pro výměnu koncových efektorů (4), předávacím dokem (5) pro mobilní robot VUTBOT-2 (6) a montážním stolem (7).

 

  Na základě takto původně mnou sestaveného robotizovaného pracoviště, doplněného později namísto frézky PORThOS frézovacím obráběcím centrem MCV 754 QUICK, přihlásili mladší kolegové z našeho Ústavu výrobních strojů, systémů a robotiky FSI VUT v Brně doc. Ing., Dipl.-Ing. Michal Holub, vedoucí odboru výrobních strojů,  Ph.D., Ing.Jan Vetiška, Ph.D., vedoucí odboru robotů a robotiky a asistent  Ing. Jakub Bražina svůj exponát Digitální dvojče výrobní buňky VIRTUÁLNÍ ZPROVOZNĚNÍ, který byl oceněn Zlatou medailí MSV 2019.  

   Není možné se v této stati věnovat komplexně všem mým činnostem a pracem za posledních 50 let na Ústavu výrobních strojů, systémů a robotiky FSI VUT v Brně a zůstanu pouze u těch nejdůležitějších událostí. Především jde o jmenování profesorem v oboru Konstrukční a procesní inženýrství panem presidentem Vávlavem Havlem v roce 2002, udělení stříbrné medaile VUT v Brně  rektorem panem prof.Ing.Karlem Raisem, CSc., MBA, Dr.h.c.  v roce 2012 a v roce 2017  ocenění mé knihy Kolíbal,Z. a kol: Roboty a robotizovnané výrobní technologie  Hlávkovou nadací  za nejlepší vědeckou knihu roku 2016, která obsahuje prakticky průřez celou Brněnskou konstrukční školou průmyslových robotů tak, jak jsem ji po celou dobu mé činnosti vytvářel.