Skutečně nejsem nijak pověrčivý. Alespoň ne na číslo třináct, kterému se nijak nevyhýbám, spíše naopak. Doposud se mi třináctého vždy celkem dařilo a proto nevím, proč jsem toto číslo zneužil v následující příhodě:

 

    Jednou za mnou přišel jeden student, kterého jsem neznal, a který mne, jako vedoucího katedry žádal, jestli se může ještě přihlásit do již uzavřené studijní skupiny. Podíval jsem se na seznam této skupiny a vida, že je tam zapsáno jedenáct posluchačů jsem mu řekl: „Ovšem že se tam můžete přihlásit, budete dvanáctý“ a žertem jsem dodal: „To víte, kdybyste byl třináctý, to bych Vám to nepovolil, ale takhle je to v pořádku“. A ten student řekl: „Já se ale jmenuji Třináctý“.

 

   Více snad již k tomu není třeba dodávat.