Po tzv. „vítězném únoru 1948“ začali komunisté realizovat svůj zvrácený program, který porušoval všechny jejich předvolební sliby, jakože nechají malé soukromé firmy, soukromé zemědělce atd. Naopak lidé těchto profesí, ale i další občané, takto živnostníci, jako byli soukromí právníci, lékaři, stavitelé, či obchodníci, začali být tvrdě likvidováni a buď násilně nuceni vstupovat do zemědělských družstev, nebo posíláni na manuální práce v dolech, hutích a továrnách. Lidově se tomuto procesu říkalo, že byli posláni „k lopatě!“. Protože komunisti zřejmě nebyli s celkovým výsledkem zcela spokojeni, začali v roce 1958 uskutečňovat tzv. třídně politické prověrky. Můj tatínek, který byl stavebním inženýrem, a protože nebyl nikdy žádným soukromníkem,  mohl pracovat tehdy jako technik ve výzkumu prefabrikace panelové výstavby. Někteří jeho kolegové těmito prověrkami neprošli, na mého tatínka však ušili politický proces, v němž ho obvinili z pokusu o podvracení republiky a to proto, že na pracovišti  poslouchal Svobodnou Evropu a někdo ho udal. Z tohoto důvodu jsem já začal být komunisty posuzován jako nevhodná osoba pro další studium a po maturitě s vyznamenáním v roce 1959 mi byli zakázány všechny vysoké školy a nevzali mne pak ani do učení na televizního mechanika. Nezbývalo mi nic jiného, než jít „do výroby“ a sice jako dělník do tvrdého třísměnného provozu v kalírně ZKL-ZETOR Brno, čili tzv. „k lopatě!“.