Zděšení tělocvikáři

   Zmínil jsem se, že mne původní náš cvičitel z prvního ročníku pan asistent Jaroslav Dvořák nakonec vzal na milost a na můj záporný poměr k tělocviku rezignoval, což nebylo náhodou.      Paradoxně jsem se pak po vojně aktivně pohyboval v mnoha tělocvičnách v Brně více jak 20 let, ale jinak, než by si někdo představoval. Chodil jsem asi 8 let […]

Potrestaná přání

1. Nesprávně doručené přání    Nikdo mi při mých dnešních kilech nechce věřit, že jsem býval dítě hubené až podvyživené. Za průtahy v jídle jsem byl často až drasticky trestán a proto jsem jídlo považoval za nutné zlo. Proto jsem záhy uvítal možnost psát před Vánocemi určitá přání Ježíškovi se zaručenou splnitelností. Avšak namísto běžných dětských přání, […]

Moje nedůvěra ke komunistům

Motto: Pokládám zcela váženě politickou situaci v sedmdesátých letech   za slabý odvar let padesátých     Je zvláštní, jak se řada lidí, jen o něco starších než já, kteří jsou dodnes [2] na politickém výsluní,  nestydí vymlouvat, že tomu komunismu sice napřed věřili a pak „prohlédli“. Toto lze snad tolerovat u obyčejných lidí, ale ne u těch, kteří ten komunismus pomáhali […]

Tatínkovy trampoty s bolševikem

  Můj tatínek, Ing.Jaromír Kolíbal, nar. 1911 v Brně, byl stavebním inženýrem. Vystudoval reálné gymnázium v Brně na Antonínské ulici a poté Stavební fakultu VUT v Brně. Jeho technické práce byly vždy na vysoké úrovni a to, co on dokázal na technických výkresech vytvořit se nedá z dnešního hlediska vůbec pochopit. Vypěstoval u mne lásku k technice, ale i obdiv […]

Zděšení tělocvikáři

    Celý život jsem nesnášel organizovaný tělocvik. Začalo to tím, že mne v mládí posílali cvičit „do Sokola“ do tělocvičny na bývalý sokolský Stadion na Kounicově (tehdy dočasně Leninově – neboli Lenince) ulici, v brněnské hantýrce (hantecu) nazývaný „Statek“. Tam jsem měl neustálé problémy a tahanice, když mne ostatní cvičenci předbíhali při skocích přes nářadí, nazývané nepochopitelně „koza“, […]

Moje žena

Doktorkou přírodních věd proti vůli bolševiků Moje žena Anna, roz.Procházková, takto pro mne moje „ženuška Anuška“, je o tři roky mladší nežli já a původně bydlela v dolní části ulice Kotlářské, kde si hrávala do svých 5-ti let na malém dvorečku před jejich domem, takže není vyloučeno, že jsem ji mohl vídávat, když jsem s […]

Z pronásledovaného psance universitním profesorem

    Již na základní a střední škole jsem býval označován jako tzv. „technický typ“. Neví zda právem, neboť historie, literatura, hudba a divadlo zaujímají dodnes podstatnou část mých poměrně širokých zájmů (například asi 20 let jsem byl poloprofesinálním klavíristou a korepetitorem v jazzgymnastice), ale pravdou zůstává, že technické předměty jako matematika, fysika, deskriptivní geometrie apod. mi […]