Filipika proti letnímu času

 

Motto: Komu vadí při zavedení letního času to, že je
ráno ještě tma, ať si přisvítí silnou lampou!
Doc.Dr.H.Illnerová, AV ČR
In: Lidové noviny 30.3.2002:
„Jak vyzrát na letní čas“
Filipika je z roku 2002 a je průběžně upravována a postupně doplňována:
17.2.2003, 1.2.2005, 2.3.2005, 10.3.2006, 19.2.2007

V současné době je ještě v úpravě!

 


Historické zkušenosti

   Tzv. „Letní čas (dále: LČ)“ je výplodem válečných let I.a II.světové války, tedy doby značně kritické a nedůstojné toho, aby se v současné době její „vymoženosti“ aplikovaly.

   Koncem 70-tých let byl zaveden též u nás jako důsledek tzv. „naftové krize“ a obav z nedostatku energetických zdrojů. Je typické pro tehdejší režim, že jednou z prvních reakcí na některé nesmělé odmítavé postoje občanů byl článek v „Rudém právu“ s názvem: „Nechce se jim vstávat“, v němž byli odpůrci tohoto letního času osočováni z lenosti apod. (byl citován i jeden francouzský lékař z Dijonu, který za tím účelem „dokonce!“ založil politickou stranu). Tento postoj byl pro bývalý režim typický, neboť se totiž hlásalo, že pracovní činnost je účelná jen tehdy, vykonává-li se brzy z rána a zejména duševní práce, konaná přes den či do noci nebyla rovnocenná s prací manuální. V důsledku toho byli například techničtí a vývojoví pracovníci nuceni se přizpůsobit ranní směně třísměnného provozu a bylo jen výjimečně možné začínat pracovní dobu o půl hodiny později (6:30). I na Akademii věd bývalo pravidlem, že „Věda se dělá od 7:00 do 15:30 hodin“ a jakékoliv posuny byly obtížné.

   Letní čas byl od 1.4.1979 zaveden přesto, že už v r.1977 si tehdejší čs. vláda nechala od odborníků zpracovat analýzu, která jednoznačně prokázala, že, k žádným úsporám el.energie nedojde.

   Byla známá i analýza ruského vědce J.I.Perelmana , který si dokonce dovolil své závěry o neexistenci úspor prezentovat sovětské vládě v době elektrizace Ruska již v r.1930! Tento svůj názor kupodivu přežil.

    V návrhu usnesení předsednictva vlády ČSSR z r.1977 se m.j. praví:

„….v československých podmínkách zavedení letního času nepřináší energetické, ani sociální a pracovní výhody….“

„…vláda souhlasí s tím, aby ČSSR samostatně nevyvíjela vlastní iniciativu při zavádění letního času vzhledem k tomu, že opatření nemá přínosy pro československé národní hospodářství….“

   Pak přišly dopravní problémy a začaly se začátky pracovní doby ve velkých městech různě posunovat. To ovšem lidem vadilo, protože se současně neřešily pobyty dětí v jeslích, školkách a otevírací doby obchodů. Děti musely být do těchto zařízení voděny na 7:00 hodin, mnohdy i na 6:00 hodin, což při posunu na letní čas znamenalo a dosud i znamená budit malé děti ráno mnohdy už v 5:00, ne-li dokonce ve 4:00 hodiny SEČ, což je zkratka pro středoevropský čas, odpovídající poloze ČR v Evropě a od pradávna ve světě i v Evropě bez problémů používaným časovým pásmům. Toto naše časové pásmo je spojeno s 15.poledníkem, který prochází m.j. Jindřichovým Hradcem, takže SEČ je pro celou ČR od Aše po Jablunkov ideálním časovým pásmem.

 

Obr.č.1: Situování České republiky vzhledem ke stupňům východní délky a severní šířky

 

 

 

Obr.č.2: Kolem 15. poledníku je situováno časové pásmo středoevropského času (SEČ)

 

   Přechod, přejezd či přelet těchto pásem byl odjakživa pokládán za samozřejmost.

   I když se v současnosti posunuly začátky pracovní doby v mnoha případech na 9,00 h LČ, (tj. 8,00 SEČ) zůstává trvale počátek výuky ve školách v 8,00 h LČ, tedy v 7,00 SEČ. Děti a mládež tedy musí po dobu trvání LČ vstávat ráno minimálně v 6,00 h SEČ, mnohdy i dříve s ohledem na dopravu. Těmto galejím se naše děti a mládež nemohou nijak vyhnout.

 

Zkušenosti ze zahraničí

   Nejčastější námitkou pro obhajobu LČ je to, že v ostatních evropských státech, zejména tzv. „západních“ zemích, je tento LČ je používán. Nikdo nechce vzít na vědomí, že snad kromě Rakouska, kde by snad dosud mohl působit neblahý vliv císaře Františka Josefa I, který během své 60-tileté vlády vnutil celé R-U monarchii brzké ranní vstávání jako životní normu (ale v průběhu celého roku neměnnou ! !), je zcela jiný životní styl. V Itálii, Řecku, Francii, Španělsku, Portugalsku začíná dopolední život na ulicích mezi 9,00 až 10,00 hodin tedy 8,00 až 9,00 hodin SEČ, v poledne jsou běžně přestávky, obchody jsou zavřené a společenský život se přesouvá do odpoledních, večerních a mnohdy nočních hodin.

   V takovém případě pravděpodobně občanům posuv času výrazně nevadí, neboť zejména výše zmíněné naše ranní excesy s buzením malých dětí a školáků se tam nevyskytují.

 

Otázky nevyčíslených a nezdůvodněných úspor energie

   Další chimérou je tvrzení o energetických úsporách, dosahovaných přesunem času. Prozatím jedinou jakousi neprověřenou hodnotou je údajná úspora el.energie 0,4 %. Pan Aleš Cibulka, moderátor pořadu „Host do domu“ na ČR 2 dne 4.4.2003 sice hovořil o obrovských úsporách uhlí a peněz (400 mil.Kč/ročně), nedokázal je však nijak smysluplně technicky ani ekonomicky vysvětlit.

Podobně pan Ladislav Kříž, mluvčí Generálního ředitelství ČEZu uvedl v Mladé frontě DNES (MfD) dne 24.3.2004, že díky tzv. „letnímu času“ se ušetří 200 gigawatthodin (GWh), což je asi 0,4 procenta celkové spotřeby.

   Tamtéž mu oponoval pan Evžen Kočenda z Národohospodářského ústavu v článku: „Úspora energie je zanedbatelná“ tvrzením: „Letní čas je nesmysl, který přináší zanedbatelné úspory. To co hypoteticky ušetříme, zase pohltí zvýšené náklady na léčbu lidí, kteří mají potíže při změně času“.

   Na pravdivost a serióznost uvedených informací, které dal pan L.Kříž veřejnosti k dispozici v MfD dne 24.3.2004 a které se pak takto dále tradují (tj. úspora 0,4 %) lze usuzovat z jeho dřívější informace, kterou dal dne 28.1.2004 našemu kolegovi P.Skácelovi:

„…ČEZ již několik let nedisponuje daty za celou Českou republiku. ČEZ je pouze jedním z výrobců elektrické energie v ČR, jakkoliv největším, ale v dodávce veškerých celorepublikových dat a analýz ohledně spotřeby jsme odkázání na Energetický regulační úřad. V otázce úspor nebo neúspor elektřiny v důsledku zavedení letního času se názory odborníků liší a liší se i v čase, protože průběh spotřeby elektřiny se v průběhu 90. let diametrálně změnil oproti stabilním rokům před rokem 1990. Právě proto, že názory odborníků se liší, tak již tuto otázku od roku 2001 nekomentuji - data která jsem od našich odborných útvarů obdržel vycházely z analýzy předchozích let, ale právě proto, že se odběrový diagram značně změnil, nejsou v tuto chvíli dostupné ucelené časové řady. V tuto chvíli je jediným oprávněným subjektem na Váš dotaz odpovědět Energetický regulační úřad. ČEZ tuto otázku nekomentuje ani v prospěch, ani v neprospěch. Jediné co z hlediska naší firmy v tomto ohledu sděluji, že z hlediska řízení propojených elektrizačních soustav je efektivní, když se z pohledu času držíme stejný rytmus jako státy na západ od našich hranic, které letní čas zavádí….“

   Mimo to se traduje, že vláda ČR (Ministerstvo práce a sociálních věcí) prezentuje úsporu elektrické energie ve 14.týdnu (to je cca koncem března) ve 13:00 hodin o 17 %.

   I laikovi musí se tato informace jevit přinejmenším jako úsměvná. Jde jednoznačně o odezvu na masové vypnutí strojů v době, kdy podle zvyku pracovníci odcházejí do šaten. I když odběr ve 13:00 hod. klesne, tak ráno v 6:00 hod. a v 7:00 hod. zase stoupne. Úspory se přece nemohou měřit jen v jednu určitou hodinu.

   Zastánkyně letního času (nebo alespoň neodpůrkyně) paní Prof.H.Illnerová, předsedkyně AV ČR, se jako „odbornice na biorytmy“ nechala v Lidových novinách 30.3.2002 slyšet, že člověk by se měl na letní čas připravovat jako na nějakou zlou událost (měl by na něj podle ní „vyzrát“) a měl by si ráno přisvítit silnou lampou. Kde jsou potom tedy ty úspory, vždyť je to naprostý nonsens!

   Ze státního hlediska snad mohla mít dříve význam ta okolnost, že ráno musely svítit spíše domácnosti a ne národní podniky, ale dnes, když je řada podniků privatizována, nemá násilné převádění nákladů na el.energii na soukromé domácnosti pro stát žádný význam. Jde tedy o komunistický a válečný přežitek.

   Za účelem zjištění úspor el.energie byla učiněna řada fundovaných dotazů po skutečných úsporách el.energie, avšak s minimálním účinkem.

Stav pátrání k říjnu 2004 byl následující:

Z logiky věci byly osloveny tyto organizace (některé opakovaně):

  • Ministerstvo práce a sociálníćh věcí ČR Praha – údajná úspora ve 14.týdnu v 13:00
  • Jihomoravská energetika – konzultační středisko Brno – odpověď pana Ing.Fintese
  • Generální ředitelství ČEZu – uvedená již odpověď mluvčího pana Ladislava Kříže
  • Český statistický úřad Praha – odpověď mluvčího Romana Proroka
  • Energetický regulační úřad v Jihlavě – odpověď paní PhDr.Jarmila Lehnerová
  • Česká energetická agentura Praha – žádná odpověď

 

Pokud vůbec byly nějaké odpovědi, pak to byly následující:

  • Jihomoravská energetika, a.s. se nezabývá vlivem letního času na spotřebu, protože tato změna je pro nárůst či pokles spotřeby zanedbatelná. S pozdravem Ing. Karel Fintes, Konzultační středisko Jihomoravské energetiky, a.s., Plynárenská 5, Brno – 4.6.2002
  • Citovaná již odpověď mluvčího GŘ ČEZu pana L.Kříže 28.1.2004
  • Statistický úřad v Praze nedisponuje požadovanými informacemi. Zeptejte se na Energetickém regulačním úřadu v Jihlavě. Mluvčí Statistického úřadu Roman Prorok - 29.1.2004
  • Energetický regulační úřad v Jihlavě vámi požadované údaje nesleduje. Snad byste mohl získat nějaké informace na České energetické agentuře. S pozdravem J. Lehnerová, tisková mluvčí ERÚ - 16.2.2004

   Přesto tyto výše uvedené skutečnosti o neexistenci energetické úspory, uveřejnily brněnské informační noviny „Pro Brno“, distribuované zdarma do všech brněnských domácností (v bezprostřední reakci na podzimní změnu času v říjnu 2004) v č.10, ročník 3, říjen 2004 toto nikde a nikým neověřené konstatování: „Důvodem pro zavádění celoevropského letního času jsou významné energetické úspory. Elektrárenská společnost ČEZ tvrdí, že letní čas ušetří lidem i firmám přes 400 m,lionů korun. Tato částka odpovídá dvěma stům gigawatthodinám elektrické energie, uspořené díky tomu, že domácnosti i podniky mohou díky umělému letnímu času začít svítit o hodinu později a v době letního slunovratu nemusejí světla zapínat vůbec“

   V souvislosti s jinými informacemi, zejména ze strany ekologických aktivistů, kteří tvrdí, že díky jimi nenáviděné Jaderné elektrárně Temelín (JET) budeme mít dokonce energie nadbytek, jde o argumentaci ze všech stran zcela nesmyslnou. Ale i samotná informace ze strany ČEZu, který si pochvaloval vysokou spotřebu el.energie v létě 2003, ve kterém díky velikým vedrům si lidé pořizovali klimatizace, kýženou a proklamovanou potřebnou úsporu el.energie zcela anuluje.

   V červenci 2006 došlo v této souvislosti k první novodobé energetické krizi. Červenec je přitom měsíc, kdy jsou dny nejdelší. To dokazuje neúčinnost letního času. Je pravda, že v 70. letech mohly být žárovky považovány za energetické žrouty (to byl impuls k zavádění letního času). Jenže v dnešní době jsou v létě hlavními žrouty zmíněné klimatizační jednotky. Dnes už neexistuje přímý vztah mezi délkou světelného dne a spotřebou elektrické energie. V létě sice méně svítíme, ale zato pustíme klimatizaci a "nula od nuly pojde". Letní čas tedy prakticky žádné úspory nepřináší. Hospodářské důvody pro letní čas už pominuly.

Konečné slovo o „úsporách“ bylo vysloveno v r.2005:


Teletext České televize v pátek 28.10.2005 – str.128:

 

ČEZ Praha: Změna času nemá vliv na spotřebu !

Praha: Změna času z letního na zimní nemá podle společnosti ČEZ téměř žádný vliv na spotřebu elektrické energie. V minulosti odborníci odhadovali přínos zavedení letního času na několik desetin procenta roční spotřeby, v posledních letech je ale vliv téměř zanedbatelný. Uvedl to mluvčí ČEZ L.Kříž. Letní čas končí v noci ze soboty na neděli, která tak bude o hodinu delší. Rozdíl lze podle Kříže zaznamenat při jarním přechodu na letní čas, kdy klesá spotřeba strměji, než o kolik roste teplota. Pokles ale podle něj netrvá dlouho a po třech týdnech je eliminován. Naopak při podzimním přechodu je vliv téměř neznatelný.

 

   Pozdější začátky pracovní doby a výuky ve školách mají své ekonomické důvody i s ohledem na vytápění. Jak vyplývá z grafu, předepsané teploty na pracovišti, potřebné pro spolehlivou činnost pak není nutno dosáhnout při minimální vnější teplotě.

 

Obr.č.3: Denní chod průměrné teploty vzduchu v měsících I, IV, VII a X

 

   Průměrný rozdíl venkovní teploty mezi 6. a 9. hodinou je cca 3ºC. Vytápění budov při vyšších venkovních teplotách se pozitivně projevuje u výrobce i spotřebitele tepla, potažmo také el.energie. Také odpolední topení na pracovišti je při vyšší venkovní teplotě méně energeticky náročné. Úspory nákladů na vytápění při pozdějším začátku pracovní doby dosahují 10 % i více procent

   Principiální otázkou tedy zůstává, zda nějaká fiktivní úspora je vůbec adekvátní potížím které zaváděním LČ vznikají jednak samotných občanům, jednak i nákladům, které jsou s tím každoročně dvakrát spojeny. Jde zejména o celoplošné přestavování veřejných hodin (věžní, orloje apod. – v Anglii byla pracnost těchto úkonů vyhodnocena na 7 mil. pracovních hodin ročně!), problémy s dopravou v inkriminovaných dnech apod. V této souvislosti byly i případy železničních neštěstí.

   Lze se tedy právem domnívat, že fiktivní úspory a skutečné náklady jsou přinejmenším srovnatelné, takže zavádění LČ je z tohoto hlediska zcela neodůvodnitelné.

 

Společenská neúčelnost LČ v ČR

   Přínos zavedení LČ tedy bolševické vlády spatřovaly nakonec nepochybně v tom, že lidé vstanou o hodinu dříve a budou moci po odpoledních déle pracovat na brigádách, v akcích „Z“, stavět si svépomocí byty a domky. Kladný ohlas se pak našel zejména u tzv. „kovozemědělců“ a záhumenkářů, tj. samozásobitelů zeleninou, vejci, drůbežím a králičím masem a dalšími, v té době nedostatkovými produkty. Vzorem pak byly ony zmíněné válečné časy a dokonce i bezostyšné odvolávání se na to, že „na Západě“ je to taky.

   Celospolečenský život v ČR je však dodnes pod vlivem císařského, válečného a postkomunistického uvažování. Zejména posledně jmenovaný vliv je stále velmi silný. Má jednoznačnou návaznost na ono zmíněné „kovozemědělství“, tedy na stav, kdy lidé se věnují spíše svým zahrádkám, záhumenkům a políčkám, než vlastní práci, která jim (bohužel možná dodnes), v mnoha případech nepřináší takový výdělek, aby si mohli na trhu dnes již zcela volně a v dostatečném množství nakoupit produkty, které si jinak sami vypěstovávají (ovoce, zeleninu, levné maso atd.).

   Pokud se vůbec prosazuje onen zmíněný „západní“ styl života, při němž jsou obchody otevřeny dlouho do večera, ve městech večer pulzuje společenský život apod., tak snad jen v Praze, jinde pozvolna nebo vůbec. I ve větších městech zavírají obchody tradičně v 18,00 (17,00 LČ), provozovny běžně již v 17,00 (16,00 LČ), v menších městech je často ještě půlhodinový až hodinový posun dopředu, tedy v létě na menším městě je vše již cca v 15,30 až 16,00 LČ vše zavřeno, o vesnicích ani nemluvě. Je tedy možno říci, že životní styl „západní“ společnosti, tj. pozdější začátky škol, práce i otevírací doby obchodů ve spojitosti s přesunem aktivity do pozdějších večerních hodin, nebyl u nás nikdy akceptován.

   To ostře kontrastuje s proklamovaným „prodloužením“ dne, neboť ten, kdo by se chtěl třeba jakoby déle rekreovat někde v přírodě apod., vrací se do nefunkčního sídla.

   Za zcela stupidní je nutno považovat TV vysílání dětských „Večerníčků“ v 19:00 LČ (nyní dokonce v 18:45 LČ) , tedy fakticky v 17:45 hodin SEČ se závěrem: „…a děti, nyní do postýlek!“. (viz můj satirický fejeton: "Chudák Trautenberk"). To je spojeno i s TV zpravodajstvím, neboť člověk, který by chtěl TV noviny v 19:00 LČ vidět (tedy v 18:00 SEČ), by se musel opět ochudit o bombasticky proklamované „prodloužení dne“. A pokud by chtěl někdo navíc sledovat nějaký pro něj zajímavý pořad v TV (seriál apod.), začínající běžně ve 20:00 h LČ, svítí mu k tomu ve skutečných 19:00 h SEČ naplno slunce, takže o nějaké „večerní pohodě“ po práci není možno vůbec mluvit.

   Je možno prokázat, že v naší zeměpisné šířce je úsek dne, kdy je po celý rok denní světlo. Jde o dobu od 8:00 hodin do 16:00 hodin (viz obr.č.4). V této době je možno provádět veškerou běžnou činnost většiny lidí po celý rok. Jarním posunem o hodinu dopředu a navíc pozdě do podzimu si tuto dobu denního světla omezujeme a připočteme-li si k tomu nutné doby pro přípravu a cestu do práce či do školy, dostáváme se poměrně dlouho na počátku a na konci období LČ naprosto zbytečně do doby, kdy je nutno uměle svítit. Z tohoto hlediska není žádný rozumný argument pro zavádění letního času.

 

Vztah člověk-příroda během trvání LČ

   Že se o žádné „prodloužení“ dne nejedná, lze dokázat na jednoduchém příkladu: Někdo se rozhodne, že nepojede na nedělní výlet autem ale vlakem. Ten například na Vysočinu odjíždí z Brna v 9,00 (8,00 SEČ). Existuje lidová pranostika o počasí, že „Devátá rozhodne“. Týká se to stabilního počasí na příslušný den. Protože ve skutečnosti je ovšem teprve 8,00 h SEČ, ale chystat se člověk musí již minimálně od 6,30 SEČ, je k nějakému podobnému rozhodování příliš brzo. To však není tak podstatné. Podstatné je to, že poslední vlak odjíždí (podle příslušné stanice) zpět například v 20,00 hodin. Ale to je v létě teprve 19,00 SEČ a slunce stojí vysoko nad obzorem. Občan tedy musí jet zbytečně brzy ráno, aby se pak zbytečně brzy z výletu vracel. Nakonec se tedy rozhodne pro řešení pro ekologii nejméně přínosné: Jede svým autem.

   Daleko horší je to ovšem ve vztahu k teplotní pohodě občana během dne. V našich podmínkách je teplých a slunných dní pomálu. Již koncem července (26.7.: „Svatá Anna – chladno zrána“) jsou skutečně již rána studená, ale přes den je teplota poměrně vysoká. Letní čas tuto skutečnost velmi negativně prohlubuje. Já sám jsem od doby zavedení letního času postupně musel přestal jezdit do práce na motocyklu, neboť ráno byla veliká zima a odpoledně nebylo kam uložit teplé oblečení.

   Takto to ovšem vypadá v každé jednotlivé sféře činnosti v době trvání LČ. Dopady jsou nevyzpytatelné. Máme v Brně-Žabovřeskách komplikovanou 5-ti směrovou křižovatku s MHD, kterou projíždí i poměrně silný tranzit občanů, vracejících se z Brněnské přehrady. Tato křižovatka bývala světelně řízená do 18:00 hodin. Avšak s nástupem LČ to bylo pouze do 17:00 SEČ, tedy řízení křižovatky skončilo mnohem dříve, než se z „prodlouženého dne“ vraceli rekreanti z přehrady. Křižovatka se stala neprůjezdnou pro všechny směry. Podařilo se tedy prosadit prodloužení jejího řízení do 20:00 h, tedy „alespoň“ do 19:00 SEČ. V té době je však na této křižovatce stále silný provoz, který se neodvíjí od hodinek ale od denního světla.

   Co povinné svícení vozidel mimo dobu LČ, kterým se někteří poslanci holedbali (Dr.Langer), ale že je LČ navíc ještě nesmyslně posunut až do října, kdy je už kratší den a povinné svícení bylo již dávno nanejvýš účelné, to jim nevadilo? Navíc dobu mezi platností LČ nazývají „zimní čas“, což není pravda, je to normální SEČ. Tato šaškárna ztratila konečně na svém významu zavedením povinného celoročního svícení vozidel od 1.7.2006.

   Může se namítnout, že jde o malicherné věci. Takových je však celá řada a je možno říci, že čeho je moc, toho je příliš. Co říci například na provoz letních kin. Ty většinou začínaly ve 20:00 hodin, ale při LČ ještě není tma, takže se musí začínat ve 21:00 hodin, ale ráno se musí vstávat v 5:00 SEČ.

   Taková příjemná věc pro mládež i dospělé – táborové ohně a s nimi spojené zážitky. Ty musejí začínat skutečně později, aby slunce nebylo ještě příliš vysoko na obloze, takže i děti jsou pak déle do noci vzhůru, ale ráno opět musejí vstávat podle „budíčku“. Že je skautům v létě posunuta tradiční „orientace světových stran podle hodinek“, uvádím jen pro úplnost, to je opravdu to nejmenší zlo.

 

Problémy s domácími i pokusnými zvířaty

   Netvrdím, že mám v této oblasti nějaké odbornější znalosti, ale alespoň z toho mála co vím, podotýkám:

   Pokusná zvířata (zejména krysy, myši apod.), chovaná ve výzkumných ústavech nezajímá, co lidé provádějí s časem. Obsluha těchto zvířat musí chodit do práce podle jejich potřeb a nikoliv podle posunutého času. Tím samozřejmě vzniká této obsluze dopravní problém, protože pokud je doprava organizována tak, že se s posuvem času jízdní řády nemění, pak tato obsluha musí se dopravovat individuálně. Jde samozřejmě o jednotlivosti, ale zcela zbytečné.

   Vážnější problém jsem se doslechl o dojení mléka. Původně jsem si myslel, že podobně jako u pokusných zvířat, obslouží je chovatelé podle jejich přirozenosti. Ale skutečnost je údajně jiná. Nadojené mléko je potřeba dopravit do mlékáren tak, jak tyto začínají svůj provoz v letním čase o hodinu dříve. A to se kravám nelíbí a dojení mléka je doprovázeno jejich stresem, který se do mléka a tím i na člověka přenáší. O tom se m.j. zmínila i paní Ywonne Přenosilová v pořadu „Host do domu“ na ČR 2 dne 4.4.2003 v 8:40 hodin (moderátor pan Aleš Cibulka). V Německu se to údajně chovatelé snaží řešit – i to je však opět obtíž a stres navíc. Takových problematických skutečností by se zřejmě našlo i více.

 

Mýtus o škodlivosti/neškodlivosti mezikontinentálních přesunů

   Častým argumentem, kterým se obhajuje nezávadnost letního času, je údajná škodlivost a současně neškodlivost mezikontinentálních leteckých přesunů, které však posádky letounů hravě zvládají. Za prvé tedy: Ti kteří jsou tomuto fenoménu vystaveni, si toto povolání vybrali dobrovolně a zřejmě jim to skutečně nevadí. To je naprosto v rozporu s miliony lidí, kterým přesuny času vadí a musejí se podřizovat jejich násilnému zavádění. Totéž platí i pro náhodné či příležitostné cestující či rekreanty. K nim platí to za druhé: Vůbec není pravda, že by takový přesun měl déletrvající vliv. Během jednoho až dvou dnů se přesun vykompenzuje a dotyčný je připraven vnímat den a noc tak, jak to odpovídá místním poměrům. Nesetkal jsem se ani u sebe, ani u kolegů, že by po celý pobyt například ve dne spali a v noci chodili po ulici. Pokud ovšem organizátoři nějaké akce zahájí tuto bezprostředně po nočním transkontinentálním příletu zahraničních účastníků, pak jejich únava má více společného s nekvalitním spánkem v letadle a během cesty a nikoliv s časovým posunem. Srovnávání přesunu například o 8 hodin do USA se „zanedbatelností“ místního cyklického přesunu o 1 hodinu je tedy naprosto nesmyslné. Největším „odborníkem“ na tuto problematiku je zřejmě pan MUDr.Jaroslav Šimíček, CSc., kardiolog z Ostravy (ROVNOST, 6.4.2002). Asi by si netroufl tvrdit, že místní posun času o 8 hodin by nikomu nevadil. Ale proč nevadí při mezikontinentálním přesunu? No přece proto, že tam pak je ráno ránem, den dnem, večer večerem a noc nocí a biorytmy člověka se podle toho nenásilně samy upraví. Je to tedy opět jeden z falešných mýtů, používaný k obhajobě nezávadnosti letního času. Mám ovšem zkušenost, že po déletrvajícím pobytu (několik týdnů) na jaře mimo naše časové pásmo (ať již na západě – USA, Mexiko, či na východě – Japonsko, Srí Lanka) se po návratu snáší letní čas u nás lépe, protože právě v souvislosti s předcházejícím dramatičtějším přesunem lze lépe naběhnout na biorytmus letního času. O to horší však je to pak na podzim při návratu na SEČ.

   Je nutno si stále uvědomovat, že v podstatě nejde o to, jestli někdo celý život vstává třeba i brzy ráno, na co si nakonec zvykne každý, ale jde o porušování pravidelnosti. Výstižně to popisuje zejména jeden odpůrce LČ tak, že se jedná o časovou vlnu, náraz, podobný jakési časové bombě, časovému „tsunami“, které zacloumá s organizmem s důsledky, kterým nelze uniknout a které dopadají na všechny a to i na ty, kteří si to neuvědomují, nebo uvědomit nechtějí.

 

Mýtus o nemožnosti použití různých časů v rámci Evropy či EU

   Dalším mýtem je argument, že od Atlantiku po Ural musí být v budoucí EU jeden čas. Je to naprostý nesmysl, což dokazuje následující snímek, jak vypadá Evropa při západu slunce z raketoplánu Columbia.

 

Obr.č.5: Angličané, Irové, Portugalci a Španělé – běžte spát, protože jinde v Evropě je už tma!

 

   Proto naši předkové zavedli zmíněná časová pásma, která tu jsou a byla bez ohledu na společenská zřízení či jiné aspekty a přechod, přejezd či přelet těchto pásem byl odjakživa pokládán za bezproblémovou samozřejmost (viz obr.č.2).

   Při cestě například do Rumunska se totiž prostě na maďarsko-rumunských hranicích přesunuou hodinky o jednu hodinu dopředu tak, jak to i odpovídá astronomickým poměrům a to je vše. To platí jak pro vlaky, autobusy i letadla (která jsou řízena zcela nezávisle na tomto problému) a jde o daleko menší problém, než každoroční dvojnásobné přestavování všech hodin, čekání vlaků v noci a podobně. Na jaře 2002 došlo dokonce v důsledku přesunu času někde ve Španělsku či v Portugalsku ke srážce vlaků a to jistě není vše zaevidováno. Při tom na podzim končí LČ v různých zemích EU různě (konec září, konec října) a to kupodivu nikomu nevadí. Naše Česká republika je ideálně rozprostřena kolem 15.poledníku, procházejícího Jindřichovým Hradcem, takže středoevropský čas (SEČ) je pro nás zcela ideální a odchylky od Aše po Jablunkov jsou zanedbatelné (viz obr.č.1). Naopak tvrdí-li někdo například v rozhlase, že v době platnosti LČ a postavení hodinek na 12:00 je „pravé poledne“, pak jde o evidentní lež. K tomu se váže můj připojený satirický fejeton: „Letní čas, třicetiletá válka a dnešek“.

 

Zdravotní problematika

   Tvrdím zcela vážně, že mně i celé naší rodině přináší letní čas zdravotní problémy. V době, kdy naše dvě děti byly malé a školou povinné, pravidelně v dubnu onemocněly nějakým nachlazením, virózou a podobně i když jinak žádné zdravotní problémy nikdy neměly. Nejhorší je ovšem stav z poslední doby, kdy během 7-mi měsíců letního času si upravíme (mluvím za celou naši rodinu a řadu známých) životosprávu podle něj, aby nám pak byla na 5 měsíců opět narušena a po předjaří a jakémsi znormalizování stavu dojde opět k totálnímu narušení. Celý cyklus přirovnávám ke středověkému buzení vězňů na Špilberku.

   Jestliže i zavilí zastánci letního času (Prof.Illnerová z AV ČR, MUDr. Leopold Kozar z Městské nemocnice v Ostravě aj.) přiznávají (ROVNOST, 6.4.2002), že lidé mají minimálně několik dní až týden s přesunem času potíže, pak je to do roka cca 14 dní, za dva roky je to měsíc a za 24 let trvání tohoto přesouvání času je to pro každého člověka minimálně 1 rok života, kdy měl přiznávané potíže a který takto obětoval tomuto totálnímu nesmyslu. Ptám se, jakým právem někdo s námi takto manipuluje?!

   To, že jsou lidé dvou základních typů, tj.tzv. „skřivani“, kteří raději si ráno přivstanou a večer jdou dříve spát a tzv.“sovy“, kteří mají svůj denní cyklus posunut spíše do večerních hodin, to přece by měli lékaři a vědci zejména psychologicko-psychiatričtí odborníci vědět a nebagatelizovat problémy „sov“ tak, jak to činí například MUDr.Cimický z Prahy či MUDr.L.Kozar. Moje problémy trvají prakticky po celý rok, ale chodit s nimi za takovými lékaři, jakými jsou výše uvedení, by mne ani nepadlo. Vždyť by vůbec nepochopili, že nejde o předepsání léků či dokonce získání „neschopenky“, ale o návrat ke klidnému a přírodě neodporujícímu životnímu stylu. A pan kardiolog MUDr.Šimíček? Na základě jeho publikovaného názoru (viz výše) mám obavy, že i kdyby mě ranila mrtvice, dal by mě odnést jako simulanta.

   O zdravotních problémech a pozornosti (či spíše nepozornosti) malých dětí a školáků toho napsaly kompetentní osoby (učitelé a učitelky, dětští lékaři a lékařky) více než dost . Je zajímavé, že tomu nikdo nevěnuje pozornost, při čemž to je vlastně ten nejzávažnější problém v celé věci.

 

Nemocniční trauma pacientů (k tomu jsou nutná vyjádření a korekce od lékařů)

   Přirovnal-li jsem s určitou nadsázkou, že cyklické přesuny SEČ na LČ a zpět mají charakter mučení vězňů na Špilberku ve středověku, pak pro pobyt nešťastníků v nemocnicích jde o přirovnání zcela adekvátní. Slyšel jsem, že i v při běžném SEČ jsou pacienti ráno buzeni kolem 5. až 6. hodiny ráno (ranní léky, měření teploty, odběry atd.). Že už toto samo o sobě je naprosto šílené pro zdravé, neřku-li pro nemocné lidi, musí být tato činnost při posunu na LČ, tedy na 4. až 5. hodinu SEČ přímo vražedná a organizátoři tohoto systému by měli být obžalování pro úmyslné poškozování zdraví občanů, alespoň těch, jejichž běžný životní styl je nastaven na t.zv. režim „sova“, což znamená, že jsou zvyklí spíše na večerní až noční práci. Domnívám se, že podávání chininu a klystýrů například při „léčení“ zápalu plic Dr.Grünnsteinem ve vojenském lazaretu za I.světové války (ale v denní době!), byla proti tomu přímo „lázeňská péče“.

 

Přiznání práva na potíže

   Jak jsem již výše uvedl, i zavilí zastánci letního času přiznávají všem lidem určité, některým i významné potíže, spojené s přesunem času. Analyzujme například na název článku „Někomu změna času nevadí, jiní ji považují za trest“ (Rovnost, 2.11.2001). Problém je tedy tento: Existuje nepochybně velká skupina lidí, kterým letní čas nevadí, ale k spokojenému životu jej výrazně nepotřebují, ergo byla-li by položena otázka: „Vadilo by Vám zrušení letního času?“ předpokládám, že většina z těchto lidí by odpověděla, že nevadilo. Je tedy potřeba se k těm, kterým letní čas vadí, postavit jako ke spoluobčanům, které je třeba respektovat, při čemž ostatním by prakticky žádná újma nevznikla. Je to podobné, ale na druhé straně zcela jiné, než u kuřáků, kterým se kouření za přítomnosti (dokonce i za nepřítomnosti) nekuřáka omezuje, nedbá se na to, že kuřáci při tom zajisté pociťují dosti značnou újmu, ale přesto jsou nekuřáci hájeni. V mediích je ale vychválen jen ten, kdo se prezentuje jako nadřazený člověk nad těmi, kterým letní čas evidentně vadí. Tak na příklad v uvedeném článku bylo 7 příspěvků s kvalifikovaným zdůvodněním proti letnímu času, 4 pro letní čas, z nich dva pokládám za naprosto stupidní, jeden ať mluví sám za sebe, že mu to nevadí a jeden, který bez jakékoliv invence nadával na odpůrce LČ pana Pecku, byl dokonce vyhodnocen jako nejlepší. To je obrázek novinářské servility vůči komusi, kdo vlastně není při zavádění letního času ani pořádně znám a definován, neboť se prakticky ani dost dobře neví, komu to vlastně prospívá. Mně vychází jako favorit energetická lobby, neboť letní čas způsobuje zřejmě větší a nikoliv menší spotřebu el.energie. Úporná nechuť ze strany ČEZu podat jakoukoli informaci o skutečných úsporách při LČ vzbuzuje dojem, že tento je pro ČEZ velmi lukrativní.

 

Co na to ochránci přírody a ekologisté - je člověk také hoden ochrany?

   Na první pohled by se zdálo, že u ekologistů, ochránců přírody a životního prostředí by lidé, trpící přesouváním času měli najít největší zastání. Ukázal se však prozatím naprostý opak. Nikde v programech těchto aktivistů nenajdeme ani zmínky o tomto problému, tím méně chuť k nějaké pomoci. Guru českých environmentalistů Prof.Jan Keller (dnes asi z Opavské Univerzity), který jinak fanaticky brojí proti autům, dálnicím a dopravě vůbec, odmítl nám jakoukoliv podporu, bývalý vůdce Strany zelených a neúspěšný kandidát do Evropského parlamentu Jakub Patočka se dne 3.5.2004 na dotaz z pléna, zda by v tomto orgánu nanesl otázku možného zrušení LČ, vyjádřil posměšně a tuto věc bagatelizoval.

   Tento jejich postoj je nutno vysvětlit na základě analýzy jejich vztahu k nastolené otázce, zda je totiž ochrany hoden také člověk.

   Prozatím se to mi jeví asi tak, že pro ekologisty je vlastně největším nepřítelem přírody civilizovaný člověk, kterého je v podstatě potřeba vyhubit. Nepřímo to tak potvrzuje zdravotní škodlivost letního času, proti kterému tedy „zelení“ nebudou programově vystupovat, neboť tato jeho globální zdravotní škodlivost je pro ně de facto výhodná.

 

Místo závěru

   Posunem ručiček hodin začátkem jara o hodinu kupředu, jsme přesunuti ze svého, středoevropského časového pásma, do časového pásma sousedního, východoevropského a tím o hodinu zpět do noci. To, že posunem ručiček hodin lze nastavit v kalendářním roce 7 měsíců "letní čas" a pak na 5 měsíců "zimní čas“ (správně: SEČ), je v našem klimatickém pásmu mediální mystifikací. Zavedení smluvního času, jako času občanského, nepřináší energetické úspory. Ranní i večerní energetická špička probíhá v souladu s časem slunečním, nikoli smluvním. Prokázat lze jen náklady a ztráty s jeho zaváděním.

   Den není delší. Jen dřív vstáváme, dle východoevropského času, který jsme si nastavili posunem ručiček hodin dopředu a chodíme spát v souladu s časem našeho časového pásma středoevropského, v kterém žijeme. Desynchronizace času smluvního s časem pásmovým ovlivňuje prokazatelně negativně životně důležité procesy, často s nevratnými následky po celou dobu jeho trvání.

   Jsem si vědom, že tato „Filipika proti letnímu času“ není pro současná media akceptovatelná, přesto však je pravdivá. Není též prozatím zcela vyčerpávající a budu ji postupně doplňovat. Až snad jednou bude v našich mediálních poměrech prostor i pro nekonformní názory doufám, že se najde někdo, kdo se odváží unést pravdu a tuto pak publikovat. Prozatím například v TV NOVA v pořadu „Kotel“ dne 13.2.2003 ponechala moderátorka pořadu paní Jílková uštěpačnou a zcela protismyslnou poznámku jakéhosi občana o tom, že „….pekař Pecka chce posunovat hodinami…“ bez povšimnutí, přestože jeho cílem i cílem občanského sdružení „Čas pro Evropu“ je hodinami neposunovat! Ubohost argumentů zastánců LČ se tím jen potvrzuje.

V Brně, 2002

 

Poznámka: Část této filipiky, zejména otázky problematických energetických úspor s využitím dlouholetých zkušeností pana Petra Skácela z marného pátrání po jejich existenci, byla autorem přednesena na vyžádané přednášce (Dr.J.Grygarem) pro Český klub skeptiků na AV ČR v Praze dne 20.10.2004 pod názvem: „Úspora elektrické energie při zavádění letního času: Chiméra nebo skutečnost?“

 

 

 

 

 

 

 

<!--[endif]--> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> <!--[if !vml]-->
 
 
<!--[endif]-->