Proč "Zelení" nikdy nebudou proti "Letnímu času"

    Víkendovým posunem ručiček hodin o hodinu kupředu, jsme přesouváni ze svého normálního středoevropského časového pásma  (SEČ) do časového pásma sousedního, východoevropského a tím o hodinu zpět do noci.

     To, že tímto posunutím ručiček hodin  lze prodloužit den a ušetřit energii, je jen mediální mystifikace. Žádné úspory nebyly totiž vůbec prokázány. Ranní i večerní energetická špička probíhá v souladu s časem slunečním, nikoli smluvním. Prokázat lze proto jen náklady a ztráty spojené se zaváděním letního času.

    I zavilí zastánci letního času přiznávají, že hýbání ručičkami mnoha lidem způsobuje potíže, které letité násobení prohlubuje až do podoby nepřípustné manipulace s jejich životem. Analyzujme například název jednoho článku „Někomu změna času nevadí, jiní ji považují za trest". Jeden hlas za mnohé: Slyšel jsem paní, jak se do rozhlasu vyjádřila: „Letní čas mi bytostně vadí". Problém je tedy tento: Existuje nepochybně velká skupina lidí, kterým letní čas nevadí, ale ke spokojenému životu jej výrazně nepotřebují, ergo byla-li by jim položena otázka: „Vadilo by Vám zrušení letního času?" předpokládám, že většina z těchto lidí by odpověděla, že nevadilo.

   Je tedy potřeba se k těm, kterým letní čas vadí, postavit jako ke spoluobčanům, které je třeba respektovat, při čemž ostatním by prakticky žádná újma nevznikla. Mimo válečná a některá další léta 20.století tak přece žily celé generace.  Charakteristiku zavilých zastánců letního času analyzuji v následujícím pojednání: "Pro koho je vlastně ten letní čas?".

   Měli bychom se k těm, kterým letní čas vadí, postavit jako k lidským bytostem, jejichž situaci je třeba respektovat, zatímco ostatním by zrušením letního času žádná újma nevznikla. Mimo válečná a některá další léta dvacátého století tak přece žily celé generace.

   Kdo by měl být největším ochráncem práv těch, kteří trpí zaváděním letního času? Na první pohled by se zdálo, že by to měli být ekologicsté, ochránci přírody a životního prostředí, kdo se postaví proti tomuto výmyslu moderní průmyslové doby. Zatím se však ukázal naprostý opak. Nikde v programech ekologických aktivistů ani Strany zelených se neobjevuje byť jen jediná zmínka o tomto problému, tím méně o chuti nějak pomoci.

  Tento jejich postoj je nutno vysvětlit na základě analýzy jejich vztahu k nastolené otázce - zda je totiž vedle přírody hoden ochrany také člověk. Prozatím se mi to jeví asi tak, že pro ekologisty je civilizovaný člověk vlastně největším nepřítelem přírody a proto je ho v podstatě potřeba vyhubit. Pokud jde o zdravotně škodlivý letní čas, ekologisté proti němu nebudou nikdy programově vystupovat, neboť tato jeho globální zdravotní škodlivost je pro ně de facto výhodná.