Letní čas patří na smetiště dějin!

    Tak zvaný „Letní čas“ (dále LČ) mi vadí tak, jak mi 40 let vadil komunismus v naší zemi a čekal jsem, že demokracie přinese konec tomuto totalitnímu nesmyslu. Bohužel se tak nestalo a všichni lidé jsou nuceni se dvakrát ročně podrobovat jakýmsi přechodovým procedurám a přivykání, čímž je jim nezákonně ukrajováno z jejich života. I mnozí  zavilí zastánci letního času totiž přiznávají, že lidé mají minimálně několik dní až týden s přesunem času potíže. Pak je to tedy do roka cca 14 dní, za dva roky je to měsíc a za 24 let takového  přesouvání času je to pro každého člověka minimálně 1 rok života, kdy měl přiznávané potíže a který takto obětoval tomuto nesmyslu. Je nutno si stále uvědomovat, že v podstatě nejde o to, jestli někdo celý život vstává třeba i brzy ráno, na což si nakonec zvykne každý, ale jde o porušování pravidelnosti. Jedná se o časovou vlnu, náraz, podobný jakési časované bombě, časovému „tsunami“, které zacloumá s organizmem s důsledky, kterým nelze uniknout a které  dopadají na všechny a to i na ty, kteří si to neuvědomují, nebo uvědomit nechtějí. Srovnávání účinků LČ s transkontinentnálními přelety je falešným mýtem, protože se jednak týká velmi omezeného počtu lidí, kteří se tomuto efektu v podstatě podrobili dobrovolně a jednak se dotyčný ocitne v jiném a daným podmínkám zcela přirozeném časovém pásmu a biorytmu.   Proto naši předkové zavedli časová pásma, která tu jsou a byla bez ohledu na společenská zřízení či jiné aspekty a  přechod, přejezd či přelet těchto pásem byl odjakživa pokládán za samozřejmost. Naše Česká republika je ideálně rozprostřena kolem 15.poledníku, procházejícího Jindřichovým Hradcem, takže středoevropský čas (SEČ) je pro nás zcela ideální a odchylky od Aše po Jablunkov jsou zanedbatelné. Je možno prokázat, že v naší zeměpisné šířce je úsek dne, kdy je po celý rok denní světlo. Jde o dobu od 8,00 hodin do 16,00 hodin. V této době je možno provádět veškerou běžnou činnost většiny lidí po celý rok. Jarním posunem o hodinu dopředu a navíc pozdě do podzimu si tuto dobu denního světla omezujeme a připočteme-li si k tomu nutné doby pro přípravu a cestu do  práce či do školy, dostáváme se poměrně dlouho na počátku a  na konci období LČ naprosto zbytečně do doby, kdy je nutno uměle svítit. Z tohoto hlediska není žádný rozumný argument pro zavádění letního času.

   Den není delší. Jen dřív vstáváme, dle východoevropského času, který jsme si nastavili posunem ručiček hodin dopředu a chodíme spát v souladu s časem našeho časového pásma středoevropského, v kterém žijeme.

  Desynchronizace času smluvního s časem pásmovým ovlivňuje prokazatelně negativně životně důležité procesy, často s nevratnými následky po celou dobu jeho trvání. LČ  je výplodem válečných let I.a II.světové války, tedy doby značně kritické a nedůstojné toho, aby se v současné době její „vymoženosti“ aplikovaly. Koncem 70-tých let byl zaveden též u nás jako důsledek tzv. „naftové krize“ a obav z nedostatku energetických zdrojů. Je typické pro tehdejší režim, že jednou z prvních reakcí na některé nesmělé odmítavé postoje občanů byl článek v „Rudém právu“ s názvem: „Nechce se jim vstávat“, v němž byli odpůrci tohoto letního času osočováni z lenosti apod. Tento postoj byl pro bývalý režim typický, neboť se totiž hlásalo, že pracovní činnost je účelná jen tehdy, vykonává-li se brzy z rána a zejména duševní práce, konaná přes den či do noci nebyla rovnocenná s prací manuální. Mediální postoj k lidem, kterým vadí LČ se dodnes nezměnil. Jsou stejně jako dříve označováni za kverulanty, nespokojence či labilní osobnosti. Takový postoj by si nikdo k jiným skupinám občanů nedovolil. Na první pohled by se zdálo, že u ekologistů, ochránců přírody a životního prostředí by lidé, trpící přesouváním času měli najít největší zastání. Ukázal se však prozatím naprostý  opak. Nikde v programech těchto aktivistů nenajdeme ani zmínky o tomto problému, tím méně chuť k nějaké pomoci. Tento jejich postoj je nutno vysvětlit na základě analýzy jejich  vztahu k nastolené otázce, zda je totiž ochrany hoden také člověk.  Prozatím se to mi jeví asi tak, že pro ekologisty je vlastně největším nepřítelem přírody civilizovaný  člověk, kterého je v podstatě potřeba vyhubit. Nepřímo to tak potvrzuje zdravotní škodlivost letního času, proti kterému tedy ekologisté nebudou programově vystupovat, neboť tato  jeho globální zdravotní škodlivost je pro ně de facto výhodná. Zajisté ovšem existuje nepochybně velká skupina lidí, kterým letní čas nevadí, ale ke spokojenému životu jej v podstatě  nepotřebují, ergo byla-li by položena otázka: „Vadilo by Vám zrušení letního času?“ předpokládám, že většina z těchto lidí by odpověděla, že nevadilo. Je tedy potřeba se k těm, kterým letní čas vadí, postavit jako ke spoluobčanům, které je třeba respektovat,  při čemž ostatním by prakticky žádná újma nevznikla. Přínos zavedení LČ bolševické vlády spatřovaly v tom, že lidé vstanou o hodinu dříve a budou moci po odpoledních déle pracovat na brigádách a podobně. Vzorem jim pak byly ony zmíněné válečné časy a dokonce i bezostyšné odvolávání se na to, že „na Západě“ je to taky, což je nám v podstatě omíláno dodnes. Nejsme však snad všichni padlí na hlavu, abychom nevěděli, že tam je zcela jiný životní styl a rytmus a že se tam žije společensky dlouho do večera a rána jsou tichá. I když se v současnosti posunuly začátky pracovní doby v mnoha případech na 9,00 h LČ, (tj. 8,00 SEČ) zůstává trvale  počátek výuky ve školách v 8,00 h LČ, tedy v 7,00 SEČ. Děti a mládež tedy musí po dobu trvání LČ vstávat ráno minimálně v 6,00 h SEČ, mnohdy i dříve s ohledem na dopravu. Těmto galejím se naše děti a mládež nemohou nijak vyhnout.   O zdravotních problémech a pozornosti (či spíše nepozornosti) malých  dětí a školáků toho napsaly kompetentní osoby (učitelé a učitelky, dětští lékaři a lékařky) více než dost. Je zajímavé, že tomu nikdo nevěnuje pozornost, při čemž to je vlastně ten nejzávažnější problém v celé věci. Jaký přínos přináší LČ současným vládcům se dosud nepodařilo analyzovat, neboť v poslední době padl i ten největší mýtus o potřebě zavádění LČ a sice energetické úspory. Už i mluvčí ČEZu přiznal, že v podstatě k žádným prokazatelným úsporám nedochází. Ranní i večerní energetická špička probíhá v souladu s časem slunečním, nikoli smluvním. Prokázat lze jen náklady a ztráty s jeho zaváděním. A tak nezbývá než doufat, že letní čas, který  zavedli až válečníci a totalitáři 20. století, jako neodůvodnitelnou a zbytečnou pitomost, která narušuje biorytmus zejména našim  školou povinným dětem, nám novodobí vládcové konečně už jednou provždy zruší.

   Letní čas patří na smetiště dějin!