Vývoj absurdit zastánců „Letního času“

Motto: Písecký rytmistr König v Haškově Švejkovi m.j. říká, že: „….největší blbec, kterého poznal, je četnický strážmistr z Protivína, ale podle tohoto berichtu ho přetrumfnul strážmistr z Putimi“.  [1; s.326].

 

   Vždy jsem si myslel, že největší nonsens o letním času jsem si přečetl v Lidových novinách dne 30.3.2002, v nichž v článku „Jak vyzrát na letní čas“ paní Prof.H.Illnerová z AV ČR čtenářům radila: „Komu vadí při zavedení letního času to, že je ráno ještě tma, ať si přisvítí silnou lampou!“. V souvislosti s tehdy hlásanou úsporou elektrické energie byl nonsens takové rady přiveden ad absurdum. Připouští se zde však alespoň to, že jsou lidé nuceni po zimě namísto do rozjasněného jara opět vstávat do tmy a dále to, že letní čas je asi něco nedobrého, když na něj máme „vyzrát“.

    Absurdity však zřejmě mají svůj vývoj a  tak dne 24.3.2007 byla i tato přetrumfnuta paní Lídou Rakušanovou, která v příspěvku „Sláva světlu, aneb hymna na letní čas“ bez ohledu na to, že mýtus o energetických úsporách již definitivně padl, neskrývá svou radost nad tím, že v neděli po zavedení letního času se může procházet venku o hodinu déle. To si, prosím,  nemohla i  předchozí neděli přivstat a procházet se podobně? To musí být vykoupeno burcováním statisíců malých dětí do školek a škol následujících 7 měsíců o hodinu dříve? Od dřívější hlasatelky Svobodné Evropy, bych očekával více porozumění pro lidi, kterých není  málo a u nichž její svoboda končí a začíná svoboda těch druhých. Podobně jiný zastánce letního času mi napsal, že: „Datum přechodu na letní čas bývá  nejšťastnějším dnem jeho života!“. Jiný zase napsal: „už se těším, jak dnes a další dny bude venku déle vidět. A zvlášť dnes to vypadá venku velmi pěkně a tak skutečnost, že slunce bude svítit o hodinu déle, uvítá určitě spousty lidí a využije získanou hodinu k delší nedělní procházce.“ Jak uboze se proti hýbání se Sluncem pomocí hodinek jeví dřívější marná snaha „Poručit větru, dešti“.

    A aby absurditám nebyl konec, tak se v Právu dne 24.10.2008 objevil článek s neuvěřitelným názvem: „Se změnou času přijdou mrazy“. Tak dokáží média interpretovat meteorologickou informaci o počasí a vyvolat dojem, že kdybychom na podzim ještě chvíli vydrželi s letním časem, nemuseli bychom zbytečně topit. A zastánci letního času mají další „úsporu“ na obzoru.

    V Jirotkově „Saturninovi“ se na jednom místě píše: „…z toho, že Dr.Vlach nepověsil klíč od chaty na borovici ani nehodil do tůně je vidět, že pošetilosti mají své meze“ [2; s.165]. Od zastánců letního času nemůžeme něco takového očekávat. Zdá se, že v této problematice žádné meze pošetilostí a absurdit neexistují. Při  tiskové konferenci v říjnu 2008 se uchýlila  paní Prof.H.Illnerová ke skutečné „podpásovce“. Dá se přímo říci, že použila tajnou zbraň zastánců letního času. Každoroční posouvání hodin podpořila totiž   první větou z druhé kapitoly Babičky Boženy Němcové, která zní: „V létě vstávala babička ve čtyry, v zimě v pět hodin“. [3; s.16]. Čekal jsem, kdy někdo tuto větu (která mne již od dětství děsila, že mne to na stáří čeká) proti nám použije a nezbývá, než tento útok odrazit. Na jiném místě paní prof.Illnerová totiž také uvádí: Vždyť naše babičky také vstávaly s ranním rozbřeskem“.

    Předně je třeba analyzovat, co babička po tomto vstávání dělala. Po oblečení a díkům Bohu se věnovala předení, při kterém si prozpěvovala ranní písně. Asi za hodinu odešla na dvůr a věnovala se domácím zvířatům. Potom po šesté hodině   začala budit Barunku a pak ostatní děti, pomohla jim obléci se a až  se všichni pomodlili, začali snídat. O nějakém ranním tempu, burcování malých dětí do školky, běhu na tramvaj, autobus či vlak, jak to musí činit mnoho dnešních pracujících lidí, předškolních i  školních dětí, není v textu Babičky (pochopitelně) žádná zmínka.

   Nelze opomenout tu skutečnost, že babička: „…chudák stará, neměla už spaní, ale vědouc, jak je sladké, přála je jiným“ [4; s.16]. Kéž by podobný postoj ve svém věku zaujala i paní prof.Illnerová.

   Otázkou dále zůstává, jak vlastně babička, potažmo i Barunka, byly informovány o čase. (Zde se nabízí multidisciplinární – filosofické, historické i technické - téma disertační práce: „Jaké hodiny asi měla  babička  na Starém bělidle,  měla-li jaké?“). Jisté však je, že uvedený posun letního a zimního babiččina vstávání byl determinován nikoliv nesmyslnými hrátkami s posouváním hodin, ale prostě přirozeným a tudíž nenásilným přizpůsobováním se ročnímu cyklu prodlužování a zkracování dne.

    Vidíme, že účinnost tajné zbraně paní Illnerové začíná pomalu mizet jako Švejkův revmatismus před odvodovou komisí [viz 1; s.80].

   A což teprve potom, když si uvědomíme, že mezi zmíněným hodinovým posunem babiččina vstávání v létě a v zimě se nachází ještě celkem dvě roční období a sice jaro a podzim, obě po třech měsících, tj. cca po 90-ti dnech, kterých si paní prof.Illnerová (při jejím vzdělání) zřejmě nepovšimla.  Jinak by si mohla spočítat, že babiččin posun vstávání nebyl náhlý, ale pozvolný, asi o 40 vteřin denně.

   Babiččiny zvyklosti tedy nejsou důvodem, aby se s hodinami během roku manipulovalo. V našem prostoru je celoročně minimálně od 8 do 16 hodin denní světlo a  pootočení hodin den neprodlouží ani nezkrátí a je proto naprosto zbytečné  a neodůvodnitelné a přesto je stále  lidem  nezákonně ukrajováno z kvality jejich života. I mnozí  zavilí zastánci LČ, včetně paní Illnerové, totiž přiznávají, že lidé mají minimálně několik dní až týden s přesunem času potíže. Pak je to tedy do roka cca 14 dní a od roku 1979, tedy téměř za 30 let je to pro každého člověka 1 a ½    roku života, který takto musí obětovat, aniž by věděl komu a proč. Nezapomenu na výrok jedné paní, která mi po  mém hodinovém rozhovoru proti letnímu času v březnu 2006 v ČR Brno nechala zahrát písničku na přání s tím, že jí: „…letní čas bytostně vadí“!

      Na první pohled by se zdálo, že u ekologistů, ochránců přírody a životního prostředí by lidé, trpící přesouváním času měli najít největší zastání. Ukázal se však prozatím naprostý  opak. Nikde v programech těchto aktivistů ani Strany zelených se nenajde ani zmínka o tomto problému, tím méně chuť k nějaké pomoci.  Tento jejich postoj je nutno vysvětlit na základě analýzy jejich  vztahu k nastolené otázce, zda je totiž ochrany hoden také člověk.

     Prozatím se to mi jeví asi tak, že pro ekologisty je vlastně největším nepřítelem přírody civilizovaný člověk, kterého je v podstatě potřeba vyhubit. Nepřímo to tak potvrzuje zdravotní škodlivost letního času, proti kterému tedy ekologisté nebudou nikdy programově vystupovat, neboť tato  jeho globální zdravotní škodlivost je pro ně de facto výhodná.

   Přátelstvím paní prof.Illnerové se Stranou zelených (viz má esej: "Proč "Zelení nikdy nebudou proti letnímu času?") lze tedy   vysvětlit její nechuť postavit se k problémům lidí, kterým letní část vadí a jako věhlasná odbornice na biorytmy, která by naopak jejich potíže vzít na vědomí, vědecky je popsat, zkoumat a nebagatelizovat je zejména srovnáváním s transkontinentálními lety apod., jak bývá jejím dobrým zvykem.

 

Citáty z literatury:

 

  1.  HAŠEK,J.: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. I.díl: V zázemí  a  II. díl: Na frontě. ČS Praha,  1975

  2.  JIROTKA,Z.: Saturnin. ČS Spisovatel, EHS č.10, 1963, 22-052-64

  3.  NĚMCOVÁ.B.: Babička. SPN Praha č.51-19-06