Generálové po bitvě

    Po každé prohrané bitvě se cítí být každý generálem, který by ji určitě vyhrál. A nemusí to být jen velká tanková bitva u Kurska, ale třeba jen fotbalový zápas či prohrané referendum o nádraží. Skuteční  generálové se však obvykle na novou bitvu pečlivě připravují (téměř vždy však do historických podmínek té původní), ale ti chytřejší snad  i své chyby vyhodnocují. Ne tak aktéři referenda o brněnském nádraží, z nichž tři jeho propaganda a následná realizace za 6 milionů Kč z našeho městského rozpočtu vynesla až do krajského zastupitelstva. Těm by nyní stačilo jen upravit „terén a podmínky nové bitvy“, přesněji řečeno: Když přišla k referendu jen čtvrtina voličů, tak do budoucna snížit co nejvíce nutný počet platných hlasů asi tak na tu čtvrtinu (nejlépe by bylo jen na ten počet, který si to referendum přeje), rozšířit přes zákonnou platnost Územního plánu města Brna působnost referenda o oblast, ve které  mohou  na základě cílených desinfomací očekávat lepší výsledky a  referendum vyhlásit  povinně spolu s obecními volbami. Tak by si  zajistili, že menšina zmanipulovaných a desorientovaných voličů z celého kraje by mohla Brno, druhé největší město ČR a do  komunistického puče hlavní město Země Moravskoslezské,  odříznout od evropského tranzitu železniční dopravy, stanic vysokorychlostních tratí, přísunu peněz z EU a zaručit tak  nejen Brnu, ale potažmo i celému Jihomoravskému kraji pevnou stagnaci na stovky, možná i tisíc let dopředu. Možná, že by se pak zde v nějaké jeskyni lépe dařilo netopýrům, alespoň na kterých jednomu z těchto nádražních aktérů trochu záleží.