Bursíkova parní dálnice

    Někdejší návštěvníci dnes již téměř zapomenuté kavárny „U pavouka“ si mohli prohlédnout technickou zajímavost, kterou byly „Cimrmanovy parní schody“. Tyto pojízdné schody sice nikam nevedly, ale zato byly velmi ekologicky poháněny párou, která by jinak zbytečně unikala z hrnců tamější kuchyně. K čemu nám může být tento vynález vzorem?

    Nedávno proběhla v tisku [1] informace, že pan ministr Bursík a jiní ekologové zpochybňují schválenou trasu dálnice Brno-Vídeň přes Mikulov a navrhují využít dálnici D2 do Břeclavi s krátkým napojením na rakouské hranice. Na první pohled se může jevit tato myšlenka jako výhodná. Postavíme jen krátkou odbočku k hranicím s Rakouskem a věc je hotová. Jako dřívější dlouholetý předseda komise pro komunikace Výboru pro spolupráci s Dolním Rakouskem však vím, jak tvrdě se bránili obyvatelé tohoto severovýchodního cípu Rakouska například jen pouhému prodloužení doby fungování hraničního přechodu Poštorná-Reinthal, aby se jim tím nezvýšil silniční provoz. Na stavbu dálnice v tomto prostoru nemůže být ze strany Rakouska ani pomyšlení. A tak zatímco z Vídně povede podle již schváleného česko-rakouského memoranda dálnice do Mikulova, dálnice z Brna skončí podle pana Bursíka u Břeclavi. Co na tom, že nikam nepovede. I sám Jára Cimrman by nad takovou maličkostí jen mávl rukou. Důležité přece je, že při troše dobré vůle se dá vymyslet ještě větší nesmysl, než je název tohoto článku. Jediný, kdo z toho bude profitovat je zavilý odpůrce stavby dálnic, vůdce Dětí Země pan Dr.M.Patrik se svými přáteli. My ostatní si musíme počkat, až ta zelená kuratela [2] pomine a nejen Brno bude moci volněji vydechnout.



[1] „METRO“, asi 17.4.2007
[2] Tento pojem je převzat z článku Pavla Párala: „Jak se ČEZ zelení“ v MFD dne 21.4.2007