Různobarevné zneužívání dětí

     Z vyprávění mých rodičů vím, že když v roce 1939 přijel do našeho okupovaného  města Hitler, byl nadšeně vítán brněnskými Němci a mimo jiné se říkalo, že mezi nimi byl též nějaký dobře živený chlapeček, který děkoval svému „vůdci“ za to, že jej zachránil před hladem, který mu v naší republice do té doby hrozil.  Samozřejmě, goebelsovská propaganda dokázala i sytého přesvědčit, že má v podstatě hlad. Ale historie nám ukazuje, že propaganda může mít různé zabarvení. Od hnědého přes rudé až třeba dnes i po zelené. Vzpomeňme jen na zástupy školou povinných dětí, kterým  u nás bývala vnucována  mávátka k oslavě bolševických „výdobytků“. Někdo by si mohl myslet, že je to již jen historie. Ale najednou jsme mohli za našimi hranicemi s Rakouskem vidět děti s  vlastnoručně vyrobenými transparenty proti Temelínu. Jak dojemně působili tito malí školáci u rozdělaných ohýnků, na kterých si opékali své organizovaně přidělené „wursty“, což jeden z odpůrců Temelínu uspokojeně kvitoval slovy: „To je konečně náhrada za Temelín“.  Ano, doba kamenná je pro tyto fanatiky tím nejvhodnějším prostředím, ovšem s výhradou, že protestní akce  budou svolávat mobilními telefony a Internetem na PC, filmovat digitálními kamerami, vysílat televizí a děti dovážet na místo demonstrací auty a autokary.

    Do stejné kategorie patří nekonečné zneužívání dětí v Bystrci k protestním akcím proti R-43. V Našich novinách č.10/2002 byl dokonce zveřejněn dětský protestní obrázek, zhotovený a zneužitý pro propagandu při demonstraci Nesehnutých proti R-43 dne 20.9.2002. Chce mi snad někdo namluvit, že tyto děti mají tak dokonalý přehled o dopravní situaci a o všech s ní spojených problémech v našem městě? Anebo máme v  Žabovřeskách  také vytáhnout do boje pomocí dětí v našich školách v Táboře, na Plovdivské ulici a na náměstí Svornosti včetně mateřinky, které jsou v bezprostřední blízkosti VMO, procházejícího naším sídlištěm daleko razantněji, než dávno již vybudovaný průtah R-43 Bystrcí? Okamžitě budeme napadeni, že stavíme občany a dokonce děti proti sobě a tak podobně, jak to vykřikovala jedna občanka z Bystrce na veřejném jednání ZMČ Brno-Bystrc dne 17.4.2002. Inu, když dva dělají totéž, není to totéž. Někteří bystrčtí a chataři na R-43 jsou prostě nad věcí. Jejich doménou je jakýsi samozvaný „Beverly Hills“ (ovšem bez jakékoliv patřičné analogické finanční zátěže  takové výhody) a ostatní ať si už nějak pomohou.

     Nebylo by už konečně rozumné, aby příslušný problém vyřešili odborníci s přihlédnutím ke všem zákonným normám, ekonomice a možnostem ochrany životního prostředí v celé dotčené oblasti včetně Žabovřesk, odpůrci aby konečně uznali alespoň to, že Bystrc nebude R-43 „rozdělen“, neboť už tato stavba tam je dávno realizována, že životní prostředí  pod přehradní hrází lze technickými opatřeními dostatečně ochránit, dále aby chataři, kteří povolení (mají-li nějaké) k jejich stavbě na státních pozemcích získali převážně v době, kdy to vypadalo, že R-43 po sovětské okupaci nebude „na věčné časy“ zapotřebí, pochopili, že je tu také něco, co se nazývá veřejný zájem a aby si ta bystrcká občanka, která tak tklivě zpívala při zmíněném jednání: „Kde domov můj….“ s podtextem: „Ať mi ho pomocí R-43 neberou!“  uvědomila, že v Brně není sama a šla se podívat na domovy lidí v ulicích  Hradecká, Žabovřeská, Pod kaštany, Veveří, Úvoz, Vídeňská, Provazníkova, Gajdošova a dalších. Možná by jí ovace, které od tehdejšího auditoria sklidila, zhořkly na rtech.

     Vraťme se však k základní myšlence. Pokládám zneužívání dětí k jakékoli propagandě, ideologii a vůbec k politickým cílům za perverzní nehoráznost a jakkoli pestrá paleta jeho barev se mi jako pod zelenou slupkou melounu postupně mění přes jeho  rudý vnitřek až do konečné hnědé barvy hniloby.