Brno - město hrdina

   Letěli jednou soudruh Brežněv a soudruh Husák z Moskvy do Prahy a protože byla ten den krásná viditelnost rozhodli se, že let pojmou jako vyhlídkový. Když letěli nad Leningradem, řekl soudruh Brežněv: „Vot – gorod geroj!“. „Jak to?“, zeptal se soudruh Husák a soudruh Brežněv řekl: „Za války bylo město  900 dní obklíčeno fašisty, nic jsme tam nedodávali a obyvatelé přesto přežili“. Letěli dále a přelétávali nad Brnem a tu soudruh Husák řekl: „Hle – také město hrdina!“. „Jak to?“, zeptal se tentokrát soudruh Brežněv a soudruh Husák odpověděl: „Do tohoto města nic nedodáváme už 40 let a ještě tam přežívají“.

    Tak tento vtip bohužel není vtipem, ale vystihuje poměrně dobře to, co s mým milovaným rodným městem učinili bolševici od roku 1949 a v čem zdárně pokračují jejich postbolševičtí pohrobci. Bylo mi něco přes 6 let, když jsem plakal, když jsem se dozvěděl, že Brno, historické hlavní město Moravy, které v roce 1645 odolalo několikanásobné švédské přesile obléhatelů a které za I.republiky bylo Mekkou funkcionalistických architektů s dodnes nejkrásnějším výstavištěm z doby Výstavy soudobé kultury v roce 1928, bylo poníženo na pouhé krajské město a Morava rozkouskována na „gottwaldovské“ drobné kraje, ne nepodobné těm dnešním. A jestli se někomu zdá být přehnané tvrzení, že se do Brna přestalo dodávat zboží, tak si pamětníci mohou vzpomenout na systémy přídělového zásobování z centralizovaného podniku Drogerie Jihlava, Drobné zboží Jihlava, kterým se do Brna dostávalo nedostatkové zboží v objemech, nepřekračujících potřeby okresního města. Za jeden z nejotřesnějších zážitků v tomto směru si vzpomínám na jedno naprosto nedostatkové zboží, kterým byly tzv.autosifony. Když jsme jako novomanželé v roce 1967 přijeli ve sváteční den do stanice Velké Karlovice – zastávka na Vsetínsku, uviděli jsme tam v místním obchůdku na křižovatce za výlohou naházené veliké množství těchto dosud nerozbalených autosifonů v originálních krabicích. Protože jsme v místě pobyli přes sváteční dny, nemohli jsme si ani jeden z nich tam koupit. Kdybychom je tam koupili všechny, tak by nám za ně v Brně snad utrhali ruce.

   A to vše vidím jako pomstu za to, že v Brně ani na Moravě nevolili lidé v roce 1946 spontánně komunisty, ale národní socialisty. „Divide et impera!“, to bylo a je heslo pražských bolševiků. Podobně se pak totiž zachovali po roce 1989 postbolševičtí mocipáni. V Brně nezvítězilo OF, ale promoravské Hnutí za samosprávnou demokracii Moravy a Slezska (HSDMS), vzešlé ze Společnosti pro Moravu a Slezsko, zakázané pak po sovětské okupaci v roce 1968 a které mělo v roce 1990 obsadit i funkci primátora města Brna. Tehdy se proti nám spojily všechny ostatní strany napříč politickým spektrem, od komunistů přes OF až po Zelené. Posledně jmenovaní pak získali v Brně mocné příznivce v podobě sekretariátů ekologistických organizací, jako jsou Hnutí Duha, Děti Země a NESEHNUTÍ. Tyto organizace brzdí v Brně (a upřímně řečeno nejen v něm, ale v celém státě) veškerý stavební a hlavně dopravní rozvoj.

   Ať se mi nikdo nediví, že jsem s tímto stavem krajně nespokojen a snažím se alespoň takto slovem a svými články, esejemi a pojednáními na mém blogu http://kolibal.blog.denik.cz proti tomu bojovat.  

 

Psáno 2.4.2012