Kontakty

www.kolibal.cz

Telefon: 731371484
Fax: 541143410
Email: kolibal@fme.vutbr.cz

Prof.Ing.Zdeněk Kolíbal, CSc.

Zdeněk Kolíbal   Povoláním jsem strojní inženýr. Původně však tomu tak nemělo být. Předně jsem chtěl být elektroinženýrem, ale po maturitě s vyznamenáním v r.1959 na Jedenáctileté střední škole mi byly zakázány všechny vysoké školy a byl jsem určen na převýchovu jako dělník do ZKL Brno-Líšeň, kde jsem byl v 17-ti letech nasazen do třísměnného provozu kalírny tohoto závodu. Můj tatínek byl totiž v roce 1958 uvězněn za „podvracení republiky", spočívající ve schvalování „maďarských událostí" z roku 1956 a údajné přípravě podobné akce na jeho pracovišti. Moje léta strávená v těžkém kalírenském provozu mi však dodala určitou životní zkušenost a tehdejší mé pokukování po příjemnějším prostředí ve strojírenských dílnách s automatizovanými obráběcími linkami mi dalo poznat pocit, který ve mně zůstal dodnes, že totiž: Obráběcí a strojírenská dílna mi od té doby voní stejně tak, jako třeba ženám kadeřnictví nebo parfumerie. Na vysokou školu jsem byl přijat až po absolvování dvouleté základní vojenské služby a to zejména díky tehdejšímu určitému uvolňování politického napětí počátkem šedesátých let. Strojní fakulta Vysokého učení technického v Brně byla pro mne tou nejmilejší volbou. O tom všem však píši podrobně v samostatném pojednání: „Z pronásledovaného psance univerzitním profesorem" jako součásti mé kroniky.

Úspěšné zakončení vysoké školy v roce 1968 společně s mou ženou Aničkou, tehdy studující na brněnské univerzitě, nám oběma bylo zkalenou ruskou okupací a následujícími léty normalizace. Přesto nelitujeme toho, že jsme neemigrovali a přes všechny peripetie, které tehdejší život přinášel, blahořečíme tomu, že jsme se sice již ve zralejším věku, ale o to s většími schopnostmi a zkušenostmi dožili v r.1989 svobody.

A zde začíná současná kapitola mého života, která mne donutila založit tyto webové stránky a můj blog (http://kolibal.blog.denik.cz/) a účastnit se aktivně veřejného dění. S procesem demokratizace jsem totiž počítal, že se naplní některé mé představy o tomto systému:

  1. Naivně jsem se domníval, že napříště nám budou vládnout skuteční odborníci, kterým je radost se podřídit, neboť jejich zájmy a postupy budou směřovat k všeobecnému blahu a pokroku. Opak se stal pravdou, čehož důkazem mohou být například paní Kuchtová, „Džamila", Kocáb, Liška a jiní;
  2. Očekával jsem, že s naprostou samozřejmostí dojde k obnově zemského zřízení a tím i k obnovení práv Moravy a Slezska, zničených totalitními vládci v roce 1949. Naopak postkomunističtí vládci rozdrobili republiku na 14 „gottwaldovských" krajů, které tehdy sami komunisti po 11-ti letech nefunkčnosti změnili;
  3. Za samozřejmé jsem předpokládal, že dojde ke zrušení každoroční manipulace s životem lidí, kterou je nepřípustné březnové přesouvání na 7 měsíců do východoevropského časového pásma (tzv. „letní čas" - SELČ) a následné podzimní vracení na 5 měsíců do nám přirozeného středoevropského času (SEČ);
  4.  V městě Brně jsem jako člen jeho Zastupitelstva a předseda komise dopravy v letech 1990-94 nepočítal s potížemi při výstavbě nutné rychlostní komunikace R-43;
  5. Rovněž jsem nepředpokládal komplikace s přestavbou železničního uzlu Brno včetně nového nádraží tak, jak jsme to schvalovali v Územním plánu města Brna v r.1994;
  6. Jako předseda komise pro komunikace Výboru pro spolupráci s Dolním Rakouskem jsem se aktivně účastnil akci na znovupropojení železničních tratí Hevlín - Laa an der Thaya a Slavonice - Fratres a samozřejmě jsem nepředpokládal nějaké komplikace s dálničním spojením s Vídní pomocí dostavby komunikace R-52 od Pohořelic k Mikulovu;
  7. O tom, že ve školství i ve společnosti se zruší výuka s marxisticko-leninistickými bláboly jsem nepochyboval a to se také stalo. Nepředpokládal jsem však další zásahy do jinak fungujícího vzdělávacího systému, zejména pak například potlačení výuky matematiky, zřizování soukromých, zejména středních škol bez možnosti konfrontace znalostí se státními školami, zrušení učňovských škol a řemesel a zejména zavádění zvrácených školních experimentů typu „Waldorf", „Montessori" apod.;
  8.  Atd. - je toho mnohem víc!

Zkrátka, nečekal jsem, že namísto „lidové" se nastolí demokracie „bezbřehá", která znamená, že do věcí veřejných budou mluvit naprostí neodborníci bez jakéhokoliv omezení a že svobodu si mnozí představí tak, že je jim dovoleno vše i na úkor ostatních. Jsem zásadně pro demokracii bez přívlastků. Proto jsem si dal za úkol svým slabým hlasem na mých webových stránkách propagovat následující hesla:

„Lidská práva také slušným lidem!"
„Nazývejme věci pravým jménem!"
„Nad blbostí nemůžeme zvítězit, ale nesmíme s ní přestat bojovat! (J.Werich)"